| KAPITOLA PRVNÍ

31. prosince 2010 v 12:05
Po víc jak měsíci mého zimního spánku jsem se vrátil s novým elánem. Včera večer jsem nastavil nový vzhled a já doufám, že se vám líbí, protože mě se líbí celkem dost. Tímto také děkuji Clarett za předchozí podzimní vzhled, který se tu nejspíše příští podzim zase objeví.
Mimojiné jsem si trošku pohrál s přestavbou blogu, tak se snad neztratíte.
A teď to nejhlavnější. Rozhodl jsem, že začnu zveřejňovat novou kapitolovku, kterou nyní píšu. Mám jí pár kapitol předepsanou pro všechny případě a postupně píšu další a další kapitolu. Podrobnosti o této povídce nazvanou Síla živlů se můžete dočíst zde
A nyní si můžete přinést něco teplého v hrníčku a začíst se do první kapitoly!
výprava


Za branami Paláce nesmrtelnosti vycítil přítomnost prvních ochranných kouzel. Zastavil se. Pohlédl nejdříve napravo a záhy i nalevo. Šibalsky se usmál a dal znamení svým společníkům, kteří čekali ještě před branou. Ti se rozeběhli a každý z nich zaujal bojovou pozici u vysokých mramorových sloupů, které byli po místnosti rozesety jako semínka slunečnic.
Mladík vytáhl z kapsy na svém hábitu zářivě modrý amulet. Nasadil si ho na krk a zhluboka se nadechl. Pravou nohou vykročil a vyšel vstříc pevné pavučině zaklínadel. Neudělal ani pár kroků a pocítil silné brnění v celém těle. Kráčel dál.
Cítil, jak mu postupně zamrzá krev. Pomalu necítil nohy ani ruce. Tep se mu zpomalil.
Amulet začal svítit ještě zářivěji. Okolí zahalila namodralá mlha a v dáli se ozvalo zaburácení hromu, i když nebyl viděn žádný blesk.
Mladíkovi společníci, přikrčení za vysokými sloupy, se zatajeným dechem čekali, co přijde. Báli se o svého pána, byť tento proces viděli již mnohokrát. Ovšem nikdo nikdy nemohl tušit, co zlého se příhodí.
"Amissa," zašeptal mladík a zavřel oči. Hřál ho pocit, že dnes doopravdy pomstí svého bratra. V duchu si připomněl ten okamžik.
Polovina vesnice byla v plamenech. Na ulici ležely stovky mrtvých. Královská armáda byla vyslána na naší vesnici s jediným cílem. Zničit ji! Mnoho udatných mužů bojovalo s pouhým farmářským náčiním, proti meči a brněním vyzbrojeným královským vojákům. Ženy s dětmi neměli žádnou možnost, jak utéci. Nezbývalo jim než podpořit ostatní a vrhli se do boje. Děti se skrývaly po celé vesnici, někteří ovšem vzaly do rukou ostré náčiní a vtrhly do boje. Byl to neuvěřitelný pocit, když člověk vidí, jak vojáci chladnokrevně zabíjí ty malé bezbranné tvorečky. Nikdo nechtěl, aby kdokoliv z nich zemřel, ale málokdo se dokázal vzdálit z bojiště a odvést je pryč.
Bojovali jsme v kalužích rudé krve. Všichni už několik dní nespali a bylo to znát. Mnoho z nás padlo vysílením. A pak se stalo…
Z posledních sil jsem bojoval, když v tom jsem za zády uslyšel hlasité: "POZOR!" Otočil jsem se a spatřil, jak proti mně sviští šíp. Nedokázal jsem se pohnout. Svaly mi ztuhly, a i když jsem se snažil, nešlo to.
Začínal jsem se loučit se životem. Šíp byl jen kousek ode mne, když v tom se přede mnou objevil můj bratr Argon a pocítil bolest, jenž náležela mně. Argon se bezvládně svalil na zem. Přesně v místě jeho srdce se zabodl ostrý hrot šípu. Poklekl jsem k němu, ale záhy jsem se ponořil do tmy.  
***
Probudil jsem se až o několik dní později v Garwikské nemocnici, která ležela na vysokém kopci dvacet kilometrů jižně od mé rodné vesnice. Postupem času jsem se dozvídal, že vesnice nebyla ubráněna a královští vojáci jí po svém vítězství srovnali se zemí. Většina obyvatelů zahynula, pouze pár se jich dokázalo přemístit do Garwikské nemocnice nebo okolí.

Když jsem už zdravý a čilí opouštěl Garwik, nemohl jsem se zbavit pocitu, že smrt mého bratra je vinou mou. Nedokázal jsem žít s pocitem viny a tak jsem se rozhodl, že Argona jednou pomstím.
Mladík otevřel oči a vrátil se zpátky do současnosti. Pohledem směroval do prázdna. Ruce si křížem položil na ramena, zavřel oči a vyřkl kouzlo: "Assima!" Cítil, jak z něho spadává veliký kámen. Tep jeho srdce zrychloval. Krev rozmrzla a začala pulzovat. Do jeho těla se opět vracel cit. Brnění ustalo.
"Assima!" zopakoval. Otočil se směrem ke svým společníkům. A svět kolem něj se začal rozplývat. Mramorové sloupy se najednou proměnily v poletující prach. Pohlédl směrem k nebi, které se záhy také rozplynulo a postupně tak i celá místnost až zbyla jen tma. Pouhá tma.  
Nechal se unášet. Všechny myšlenky se rozplynuli stejně jako před chvíli samotná místnost. Nedokázal dýchat. Ocitnul se ve vzduchoprázdnu, avšak on to vůbec nepociťoval. Na jeho tváři se objevil zasněný pohled. Usmíval se a poslouchal tlukot svého srdce, který byl mnohem hlasitější než normálně.
Pojednou ucítil palčivou bolest v levé noze, která se během pár vteřin objevila i u druhé nohy. Bolest postupovala celým tělem. Kolem něho prolétla zvláštně zbravená šmouha. Ta se během pár okamžiků proměnila v královský trůn. Kolem něho se objevilo několik mramorových sloupů, které byly k vidění také za bránou. Během chvíle se místnost zacelila a mladík se tak úspěšně přenesl. Zpod hábitu vytáhl meč a vydal se směrem ke dveřím. Potichu je otevřel a vstoupil tak do dlouhé chodby. Opatrně procházel chodbami, meč neustále připravený, pro případný souboj. Nakonec stanul přede dveřmi, které hledal. Velké dřevěné dveře vedoucí do královské komnaty.
Konečně budu moci pomstít Argona, syna Tearidova a mého bratra.
"Kdo jste?! Tam nesmíte!" vykřikl neznámý muž.
"Jsem Temin, syn Tearidův a jdu pomstít svého bratra," odpověděl s nesmývatelnou ironií.
Neznámý muž napřáhl ruku, ze které vyšlehl blesk. Temin byl ovšem zkušený bojovník ovládající umění meče i magie. Odrazil nepřátelské kouzlo a vzápětí vyslal další kouzlo, které neznámého skolilo na zem.
"Příště si se mnou nezahrávej," uchechtl se Temin nad útočníkovo mrtvolou. Chodbou se začali ozývat dlouhé rytmické kroky.
Asi budu mít menší společnost. Temin pevně stiskl rukojeť meče, který okamžitě začali obtékat namodrale svítící žilky. Záhy držel v ruce mocnou magickou zbraň. Temin se schoval za sochu stojící vedle dveří a čekal na vhodnou příležitost. Skupina čtyř vojáků prošla kolem něj, aniž si ho všimla a kráčela chodbou dál. Bojovník namířil zbraň na skupinu vojáků a povolil stisk. Jeden se skácel k zemi. Vojáci vytasili své meče. Temin se schoval za sochu, tak aby ho nemohli spatřit a čekal, až vojáci přestanou být ostražití. Další voják poklekl ke svému nehybnému veliteli a dotkl se ho. Projela jím palčivá bolest a neviditelná síla ho odhodila o několik metrů dál. Temin vyskočil zpoza sochy a zamířil svojí zbraň na ostatní vojáky a ze zbraně vyšlehl proud modrého plamene. Vojáci se pokusili utéct, ale brnění je příliš tížilo, než aby dokázali utéct před silným žárem, který pro ně znamenal záhubu. Jakmile se Temin ujistil, že jsou všichni vojáci mrtví, využil příležitosti a vklouzl do královské komnaty. Král dnes spal tvrdě, ale Temin vycítil, že spát nebude dlouho. Zapátral ve své mysli a nalezl vhodné kouzlo, které krále uspalo. Přešel ke králově posteli s nebesy a natáhl svojí zbraň, která opět nabrala podobu meče.
"To je za mého bratra!" vykřikl s nepředstavitelnou zuřivostí a bodl krále. Ten otevřel oči a začal sípat.
"A tohle je za celou mojí vesnici!" vykřikl ještě hlasitěji, napřáhl meč a bodl krále do srdce. Král byl mrtev. Temin se spokojeně usmál a svůj krvavý meč sklopil. Dveře se najednou s hlasitým doprovodem rozletěli a v nich se objevilo několik vojáků.
"Chopte se ho!" vykřikl jejich velitel a vojáci se na povel vrhli k Teminovi.
Hoch se rychle přenesl a byl ten tam. Vojáci se zmateně rozhlíželi po pokoji.
"Co tady tak okouníte! Běžte za ním!" zavelel velitel s poznatelným rozhořčením. Vojáci na jeho příkaz vyklusali z komnaty a rozběhli se chodbou směrem k hlavní bráně. Velitel je nenásledoval. Pohlédl na královo mrtvé tělo. Nechtíc tomu uvěřit sklopil hlavu a nehybně stál několik minut.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sai Sai | Web | 31. prosince 2010 v 15:17 | Reagovat

"A nyní si můžete přinést něco teplého v hrníčku a začíst se do první kapitoly!"

To bylo hezké. :D Já mám po ruce jenom studenou Kofolu, tak snad mi bude prominuto. :-)
Povídka je moc fajn. Jde vidět, že jsi to psal opravdu při slečně/paní/slečnopaní Múze, lyrická část se ti až možná na těch posledních pár odstavců (královu smrt jsi mohl trošku více rozepsat, ale to nevadí). :-)

Po stránce příběhově toho zatím moc nevím a tudíž nemám mnoho co soudit, takže si rád počkám na příští kapitolu. :-)

2 Sai Sai | Web | 31. prosince 2010 v 15:18 | Reagovat

Zapomněl jsem dopsat:

"...LČ se ti až možná na těch posledních pár odstavců (královu smrt jsi mohl trošku více rozepsat, ale to nevadí)..."

POVEDLA. :-)

3 Caddy Caddy | Web | 1. ledna 2011 v 17:01 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla :-(
Díky za přní :-)
A máš opravdu krásný design! Půvabný!

Povídka se ti povedla, líbí se mi tvé popisy situací. Těším se na další část :-)

4 Tomisus Tomisus | Web | 2. ledna 2011 v 11:02 | Reagovat

[1]:[2]: Tobě tu Kofolu prominu... :-D Jsem rád, že se ti povídka líbí. Možná máš asi pravdu, že jsem tu královo smrt mohl trochu více rozepsat, ale mně se to tak možná líbí víc. No, já nevím. Je to takové rozporuplné. Příští kapitola by mohla být v termínu 7. - 9. ledna.

[3]: Já jsem zase nebyl dlouho u tebe, takže jsme si vyrovnaní.
Jsem rád, že se ti design líbí. Zkoušel jsem si nastavit něco trošku složitějšího (složitějšího pro mne :-D ).
Jsem rád, že se líbí. A stejně jako Saiovi - další část někdy 7. - 9. ledna. ;-)

5 Fial Fial | E-mail | Web | 2. ledna 2011 v 16:51 | Reagovat

První kapitola... Ta mi vždy přijde nejlepší (a nejjednoduší). Zato napsat poslední kapitolu, to je úkol téměř nedlidský... 8-)

6 Alex Alex | Web | 2. ledna 2011 v 17:51 | Reagovat

Já jsem si teda taky nepřinesla nic teplého do hrnečku, ale večeřela jsem u toho:)
Líbilo se mi to, bylo to napínavé a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Design moc chválím, málem jsem to tu nepoznala.

7 sadako sadako | Web | 6. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

Wow.. Páči sa mi to, teším sa na ďaľšiu kapitolu.

8 Famiso Famiso | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Po dlouhé době zdravím a děkuji za přání. Příběh jsem zatím nečetl, snad později.

[5]: přesně tak, velký dvojitý souhlas!

9 Alexys Alexys | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 16:58 | Reagovat

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak někdo ve tvém věku může mít tak hezký způsob vyjadřování. Moc se mi to líbilo. Nemám co vytknout... :-)
P.S. Nádherný layout. :-)

10 Loivissa Loivissa | Web | 5. února 2011 v 18:54 | Reagovat

Tak som sa do toho pustila. A neľutujem :) Je to moc pekné. Veľmi sa mi páčil opis toho prenášania, opäť žasnem nad tvojim talentom. Hneď večer sa pustím do ďalších kapitol :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama