| KAPITOLA TŘETÍ

30. ledna 2011 v 18:55
Chvíli jsem se neozval, ale nyní tu jsem s novou kapitolou Síly živlů. Dneska je kapitola bohužel krátká, ale za to doufám, že do pátka by tu mohla být nová kapitola. Zase se začínám rozepisovat. Mimochodem, měl bych na vás takovou otázku. Měl by jste někdo zájem podstoupit můj výslech v podobě takového rozhovoru pro tento blog? Případní zájemci nechť se ozvou do komentářů. 
A pokud by jste našli v kapitole nějaké gramatické chyby a nejvíce asi čárky, napiště mi na mail a já bych to opravil. Díky a nyní se pohodlně usaďte milý čtenáři, příneste si cokoliv co je poživatelného a pousťte se do čtení! 
výprava

"Temine! Vstávej!
Loď na nás již čeká! Temine!" Slyšel zpěvný hlas. Na svém rameni ucítil něčí ruku, která s ním třásla. Probudil se a instinktivně vyskočil na nohy a vytasil meč. Rozostřeně uviděl postavu, jak uskakuje před ostřím jeho meče.
"Temine, to jsem já." Jakmile uslyšel Saoin hlas - mohl si oddychnout. Celý vyděšený ještě nehybně stál před elfkou. Nikdy předtím se mu tohle nestalo. Nikdy nedokázal být vyděšeným, ale teď? Proč? Byl z toho celý zmatený. Nedokázal si to vysvětlit. Věděl sice, že někdy to přijít musí, ale i tak nevěděl, jak se nad to má stavit. Tížily ho i jiné věci. Jeho rozostřený zrak. A jaká loď? Hned na to kus popošel a zahleděl se na moře. Hledal loď, o které Sao mluvila. Zprvu jí nikde neviděl, avšak jakmile pohlédl ze skály dolů, spatřil ji.
Obrovská plachetnice s mnoha stěžni, na kterých viselo mnoho a mnoho bílých plachet. Z výšky viděl nespočet lidí pobíhat po palubě. Nikdy neviděl tak velkou loď…
"Páni," hlesl.
"Budeme vyplouvat," řekla Sao a chytla Temina za jeho paži, "sonidium." S elfčinými slovy vyrazil z mořských hlubin zlatý záblesk a pohltil celou okolní krajinu. Vše zmizelo.
Mladík se ocitl ve vlnách zlatavého moře. Ze všech sil plaval a snažil se udržet nad hladinou. Viděl vedle sebe elfku, jak svírá v pěsti nějaký zvláštní náhrdelník. Podobného tomu, který sám vlastnil a který mu pomáhal v těžkých kouzlech. Sao zopakovala svá magická slova a hlasitým úderem do neviditelného gongu se oba dva objevili na palubě lodi - nejspíš té, která kotvila nedaleko místa, kde ještě před chvíli poklidně spali.
Vítr maloval kolem obrysy námořníků sloužící na této lodi a ti se poté zhmotnili. Temin stál na dřevěných prknech, jež zažila to, co nikdy žádný z námořníků nezažil. Vodu, oheň, zemi i vzduch. Všechny čtyři mocné elementy života poznamenali tuto loď na celou dobu její existence. Mladík si všimnul zajímavých posuvných dveří vedoucích do hlavní kajuty. Ty se rázem rozletěli do stran a v nich stál vysoký statný elf s prapodivnou hůlkou v ruce. Podivně zakřivená, připomínající pohyb hada. Byla bílá, zářivě bíla. A Temin vycítil, že její nositel musel být doopravdy velmi mocný.
"Vítejte zpět, má Vůdkyně." Elf zasalutoval a pokynul dvojici, aby šli za ním do kajuty. Sao dala znamení svému společníkovi a oba dva se vydali rázným krokem kupředu. Vešli a záhy na pokyn elfovo máchnutí se dveře se svištěním zavřeli.
"Sao, má Vůdkyně, vidím, že máme návštěvu. Kohopak jsi nám to přivezla?" zeptal se až nechutně zvědavě a šibalsky se usmál. Kráčel si po místnosti, vedle mnoha polic a skříněk, hrál si s mnoha věcmi, které se mu dostali pod ruku, až narazil na malou protáhlou rudou krabičku. Pomalu jí otevřel a vytáhl z ní dlouhou, hnědou hůlku. Od té, kterou vlastnil, on sám se podstatně lišila. Tvarem, barvou a celkovým kouzlem působila… příjemněji.
"Že by vlastník tohoto záhadného dřívka?" Zkoumavě si prohlédl dřevěnou hůlku a tázavě změnil výraz svého úsměvu. "Čekám stále na odpověď!" Tón jeho hlasu byl výrazně vyšší. Temin zpozoroval, že Sao elfovo narážky už celkem dosti vadí.
"Vypadni Kralesi. Vypadni z této místnosti!  Z této lodi! Vrať se už konečně tam, odkud jsi přišel, do hlubin Stínů."
"Ale Sao, chápu sice, že tvá povaha je nepatrně výbušná, ale taková ty přeci nejsi, ne?" Sao zrudla rozčílením, vytvořila ze vzduchu hůlku a pohotově jí namířila směrem k elfovi. Vyšlehl modrý záblesk a letěl k cíli. Ovšem v průletu mu zabránila neviditelná zeď, která po silném nárazu rozechvěla vzduch, jenž nabral zlatavou barvu.
"Nesmíš zapomínat, že jsem stále držitelem Staré hůlky." S jeho slovy se proměnil v zelenkavou mlhu a zmizel. Temin zkoprněl. Nedokázal si vysvětlit několik okamžiků, jimiž byl před malou chvílí svědkem. Sao pohlédla na mladíka svým ustaraným a částečně ještě rozzuřeným obličejem a pomalých šouravým krokem došla za stůl, stojící v zadní části místnosti u oken a sedla si na židli. Podepřela si hlavu svojí rukou a přivřela oči a zároveň zhluboka dýchala. Usilovně přemýšlela o dvou prostých slovech. ANO či NE? Má mu říci tajemství jeho minulosti a budoucnosti? Má mladíkovi ukázat svojí mysl? Vše bylo mnohem těžší, než si kdy mohla elfka představovat. Otázka zněla velmi jednoduše, avšak jakmile oko živé bytosti spatřilo pravou podstatu této věty, bylo to vždy mnohem horší.
Sao otevřela svá očka, vzpřímila se a pronesla: "Temine, máš právo vědět vše!" Větu přednesla velmi hlasitě a vyrovnaně.
"Chytni se mne a já tě provedu světem zatím pro tebe neznámým." S jejími slovy natáhla svou dlouhou paži směrem k mladíkovi a ten jí po chvíli rozmýšlení pevně sevřel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 noirre noirre | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 19:11 | Reagovat

Máš moc hezkej a propracovanej design,moc chválím - jinak tohle si přečtu až budu mít chvilku času :-)

2 Sai Sai | Web | 31. ledna 2011 v 9:34 | Reagovat

No, tak tohle je podle mne kapitola, která by si z těch tří nejvíc zasloužila daleko více rozepsat. V těch několika odstavcích se toho stalo tolik, že jsem v tom při čtení trochu ztratil přehled. Myslím, že kdyby ta kapitola byla... no, řekněme dvakrát tak delší, pak by to mohlo být ólrajt. Doufám tedy, že příští kapitolka bude mít aspoň takovou délku. :-)

P.S. Rozhovor klidně podstoupím. :-D

3 Caddy Caddy | Web | 31. ledna 2011 v 15:22 | Reagovat

Jako vždycky - velmi čtivé a poutavé :-) Moc se mi líbí tvůj styl psaní :-)

4 Fial Fial | E-mail | Web | 2. února 2011 v 19:52 | Reagovat

Souhlasím se Saiem - je to dosti nepřehledné. Zestručnění na mě dává pocit toho, že se nic neděje... Můj názor je, že druhá kapitola byla zatím nejlepší.

5 Clarett Clarett | Web | 3. února 2011 v 10:43 | Reagovat

Špatná kapitola to nebyla, ale musím souhlasit s Fialem a Saiem. Potřebovalo by to rozepsat. Na pár řádcích se stalo tolik věcí, že si je člověk ani nestihl uvědomit. Chybí mi popisy, atmosféra, rozvinutí postav...
Gramatické chyby tu byly především ve shodě podmětu s přísudkem, čárek jsem si nevšimla. :)

6 Alex Alex | Web | 3. února 2011 v 20:59 | Reagovat

Bylo to trochu zmatené, ale to se doufám brzy všechno vysvětlí. Pokud jde o gramatiku, nevšimla jsem si ničeho do očí bijícího.
Do rozhovoru bych asi šla, pokud nebudeš chtít  něco náročného:)

7 Fial Fial | E-mail | Web | 7. února 2011 v 15:35 | Reagovat

Také bych snad měl na nějaký ten rozhovor čas, ale jediný možný způsob, jaká připadá v úvahu, je přes email...

8 Clarett Clarett | Web | 7. února 2011 v 18:25 | Reagovat

Přehlédla jsem nabídku rozhovoru; ani já tedy nemám nic proti. :-) Musím ale souhlasit s Fialem - přes mail by mi to vyhovovalo nejvíc.

9 Sai Sai | Web | 7. února 2011 v 18:33 | Reagovat

Můžu mít dovoleno skandovat? Další kapitolu sem, další, další! :-D

10 Clarett Clarett | Web | 24. února 2011 v 18:35 | Reagovat

Krásný po jaru tesknící blogový kabát. :-) Příjemné barvy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama